2 kapitola- Záhada

UPOZORŇUJI FANTAS ELEMENT SE OBĚVÍ AŽ VE 3. KAPITOLE

Ach ne. Je ráno,bohužel. “Báro, jsi vzhůru?“, řeknu celkem na hlas.“No, už jsem, a nejsem jediná, Kájo“. „No jo no, já chtěla, aby se vzbudila jenom Bára, ale bratříčkové se musí vzbudit také že?!“ „No škoda, tak už nic, soráč, že jsem vás vzbudila“, řeknu, ale pak si to rozmyslím a raději rychle dodám: “Hele, to neva, tak vylezte a pojďte sem, potřebuji se poradit“. Sice brblají, ale stejně je zvědavost silnější než oni.“No?, tak o čem?“, zeptá se netrpělivě Lukyn.“No, mě něco napadlo. Teta bydlí na samotě, kolem je les a louka, a teta je hrozně hodná.Takže by nám možná mohla říct, proč tam budeme celé prázdniny. Jo a co kdybychom tam prozkoumali ten les a tetin dům? Když jsme byly malí, tak jsme se tam báli a teď jsme už velcí. Berete?“
“Hele Kájo, myslíš ten les, ve kterém nikdo 5 let nebyl, protože tam prý straší?“, zeptá se Dáda. “Ano, přesně tak“, odpovím samozřejmě já, žádný duch. „Tak jo, to beru. A ten tetin dům taky….i teta se bojí do toho lesa a taky na půdu…., ale risk je zisk ne?“, řekne Dáda. “Já souhlasím taky“. Tý jo, to jsem od našeho Lukana nečekala, ale co, lidi se mění. “Já to beru taky, i když se trochu bojím, jinak super nápad“, pochválí Bára “Super tak jo jsme domluveni„ řeknu a jak to dořeknu tak zavolá máma “Děti začněte se balit, za 2 hodiny jedeme, ale než se začnete balit tak se pojďte nasnídat“, jen co to dořekne, tak my už jsme skoro u stolu. “Takže dneska je nějaká slavnostní snídaně„ pronesu s Bárou, Lukym a i s Dádou součastně a všichni i máma s tátou se začnou smát, dokonce i já, ale já se směji skoro pořád, takže to u mě není moc velká novina. Posnídáme vynikající palačinky se sirupem a jdeme si otráveně balit. “Báro, mám si vzít i nějakou sukni???“, zeptám se pro jistotu. “No, raději si vezmi aspoň jednu“, poradí mi Barča a mrkne na mě. Samozřejmě, Lukyn s Dádou mají kecy.

O 4 hodiny později

Už sedíme v autě a hrozně se nudíme, takže se navzájem pošťuchujeme. “Děti koukněte, už jsme u tetičky“, překvapeně se koukneme z okna…My už jsme doopravdy u tetičky, ty 2 hodiny autem nějak rychle uběhly. “Ten dům je pořád stejnej„poznamenám, ale stejně jsem hrozně ráda, že se tu nic nezměnilo.Tetička nám jde naproti svojí udržovanou zahradou.Vyskočím z auta a zavolám na tetičku “Ahoj teti, už jsme tady“, rozběhnu se do její otevřené náruče. “Ahoj holčičko, jak se pořád máš??? Jé ty jsi ale vyrostla Karolíno“, řekne mi hned na uvítanou.“ Teti, to se ti jenom zdá, já totiž skoro vůbec nevyrostla. Když mi bylo pět, tak jsem měřila 101 cm a teď měřím 158 cm, to není zase takovej rozdíl a mám se dobře, a tobě se vede jak?? „spustím svůj kolovrátek. “Mě se vede celkem dobře.“ Tak jo, jdu se uvítat z tvými rodiči a z tvými sourozenci.“

O 1 hodinu později

Už jsme ve svém pokoji. Máme jeden obrovský společný. To je dobře a hned na začátek půjdeme na půdu, jak jsme se dohodli. Ale teď musíme na večeři. Sejdeme dolů a tam na nás čeká kuřecí řízek s bramborovým salátem. “Mňam“, vykřikneme a rozeběhneme se. Povečeříme a přitom si povídáme o všem možném. “Tak mi už pojedeme“, řeknou rodiče a vstávají. “Ahoj“, křikneme, protože kdybychom se loučili víc, tak by se nám mohlo stýskat. Teta se ještě s rodiči loučí a pak se vrátí a zeptá se: “Jak vám chutnalo děti?“, my zase odpovíme jako jedním hlasem(dneska se nám to nějak daří takhle odpovídat). “Bylo to výborné.“ Tetička se usměje a řekne: „Je už deset hodin, takže nahoru děti.“ Ach jo, už zase musíme, vzdychnu si v duchu. „No jo teti, my už letíme.“ Vyběhneme schody, vletíme do pokoje a všimneme si, že je otevřené okno. “Hele, on to okno někdo z vás otvíral???“, zeptám se a doufám, že jeden z nich odpoví ano. “Já ne“, řekne Barča “Já taky ne“, přidá se Lukyn. “Ehm, nerad to říkám, ale ani já ho neotvíral“, řekne Dáda.“ Já se bojím“, řeknu a zeptám se: “Můžu s někým z vás dneska spát???“ Doufám se aspoň jeden řekne, že můžu. “Se mnou můžeš,“ řekne Barča rychle. “Teta to být nemohla, ta totiž byla celou dobu dole….„ uvažuji polohlasně. “Zítra to probereme, jo??? Teď jdeme spát, zítra o tom budeme diskutovat a taky prošmejdíme tu půdu,“ řekne ospale Dáda s Lukynem (mimochodem zase úplně naráz).