Gallaeth 3

Předmět: Gallaeth 3 Mon May 31, 2010 10:52 pm

Tak jsem trošku pokročil ve svém příběhu "Gallaeth". Tak čtěte a komentujte:)

prohlédnout/stáhnout pdf soubor 1. kapitoly
prohlédnout/stáhnout pdf soubor 2. kapitoly

Gallaeth - kapitola třetí (1.část)

Zamířili k tunelu u srázu, a Bolo svým bratrům vyprávěl, jak na sebe hrdinně strhl útok grulím kladivem, a jak byl zavalen mrtvými gobliny. U onoho tunelu pod srázem zastavili a Bolo prohlásil, že začne zkoumat zde, a své bratry poslal k tunelu nad pahorkem. Když je ztratil z dohledu, pozdravil stráže, vysvětlil jim, že byl vyslán na průzkum a vběhl dovnitř.
Hned několik kroků od vchodu se Bolův obličej seznámil se zemí, když zakopl o ledabyle pohozené gobliní nářadí. Nadávaje se zvedl a záludnou past zničil. Pak si zapálil pochodeň, usoudil totiž, že i když do tunelu nějaké to světlo pronikalo, nebylo ho ani zdaleka dostatek. Postupoval dál. Tunel se klikatil stále hlouběji a hlouběji, kromě několika dalších krumpáčů v něm nebylo zhola nic.
Stěny byly téměř hladké, občas se objevovaly vystupující kameny a někde byly vyvrtány šikmé hluboké otvory, ve kterých byly zřídka zasazeny vyhaslé pochodně. Bolo odhadoval, že je už dávno pod úrovní Kiity, když zahlédl mihotající se světlo. Za dalším záhybem se otevřela větší místnost. Když vstoupil dovnitř, stál přímo naproti dřevěným dveřím, zasazeným do dalšího tunelovitého vchodu. Po stranách tohoto vchodu dohořívaly dvě pochodně. Nalevo od Bola byl další tunel, tentokráte beze dveří. Bolo připravil sekeru k boji, vzhledem k pochodním totiž tušil přítomnost goblinů.

Olo a Polo dorazili k tunelu hlídanému dvěma jezdci bez sebemenších problémů, jejich bratr jim vysvětlil cestu dobře. Uvědomili muže o svém poslání a měli se ke vstupu do tunelu. Olo nahlížel do díry, která vedla svisle dolů, a přemýšlel, jak se tam dostat a přitom si nezlámat kosti. Polo ho povzbuzoval, ať skočí, že hluboké to být nemůže, když Bolo tvrdil, že z toho goblin vyskočil, ale samotnému se mu do prvního skoku taky nechtělo.
"Lano," utrousil Olo.
"Co?"
"No, lano, řikám," vysvětloval trpaslík stále zíraje do díry, "by se hodilo."
"Hm, nějak odtamtud lízt museli, ne?" oponoval Polo, nemaje lana.
"Hm... Je tam tma," přemýšlel Olo, "vidíš to?"
"Ne."
"No právě."
"Provázky?" ptal se Polo svého bratra.
"Provázky," přitakal Olo.
Polo vytáhl z kapsy malou krabičku plnou nastříhaných provázků. Bratři totiž chtěli právě tyto provázky nechat rozhodnout o tom, kdo z nich se pokusí o skok naslepo. Oba si vytáhli jeden kousek.
"Hm, muj je delší, sakra," nelibě konstatoval Olo. "Tak jo."
Sundal si co mohl, nechal si jenom nůž, s obouruční sekyrou by se přistávalo obtížně. Pořádně si upevnil boty a v mžiku stál na okraji tunelu. Myslel si hodně nelichotivé věci o inteligenci goblinů a vypadal, jako když se chystá skočit z útesu do rozbouřeného moře. Nadechl se a skočil. Pak se stalo cosi zvláštního. Ozval se velmi divný zvuk a Olo stál zase na okraji tunelu v lese vedle svého bratra. Na tváři měl neuvěřitelně vyjevený výraz. Dlouhou chvíli na sebe jen nevěřícně koukali. Pak Olo pokusil skok znovu. Opět se ozval zvuk a trpaslík se opět vrátil do lesa.
"Co je?" ptal se ho překvapený bratr. Olo jen koukal a zase skočil, výsledek byl úplně stejný.
"Tak co je?" dychtil Polo po odpovědích.
"Pružná zem," pravil Olo tázavým tónem.
"Cože?"
"Pružná, ta zem, je pružná." Olo viditelně pozbyl většinu své slovní zásoby.
"Jak pružná?"
"No je taková... pružná," nevěděl jak svou odpověď upřesnit.
Polo odložil své i bratrovy věci a pokusil se o skok též. Když stanul zpátky na okraji, založil si ruce a prsty pravé ruky si zamyšleně prohrabával plnovous.
"Hodilo mě to zpátky," pronesl po delším přemýšlení.
"Jo?" trochu posměšně odpověděl Olo. "Mě třikrát."
Nesmyslnou konverzaci vedli bratři ještě chvíli, než se zaměřili na to, jak se tedy do tunelu dostat. Po dlouhé debatě se dohodli na tom, že by to chtělo lano. Ještě několik chvil jim trvalo vymýšlení toho, jak lano nahradit, až nakonec dospěli k plánu. Polo se zavěsil do tunelu držíc se za okraj vstupu. Olo ho pak chytil za předloktí a lehl si na břicho tak, aby ho mohl spustit co nejníže. Pak ho nechal spadnout dolů. Chvíli se ozýval onen zvláštní zvuk 'pružné země' a pak jen udivené výkřiky Pola.
"Už vím, jak se sem dostaneš. Musíš skákat dokud nedoskáčeš!" hulákal Polo na bratra u okraje. Pak mu podrobně vysvětlil, jak musí odraz tlumit, nechal si podat výstroj a po několika skocích už byli dole oba.
Pod otvorem byla nevídaná věc. Mezi čtvercovou kovovou konstrukcí bylo plátno natažené pomocí zvláštních pružin. Když na něj trpaslík dopadl, pružiny se natáhly a vymrštily ho zpět. Tenhle 'divnej katapult', jak si mechanismus bratři nazvali, se jim velmi líbil. Prohlásili ho za svou 'průzkumnickou kořist', což křikem oznámili strážím nad sebou a pokračovali hlouběji tunelem.
Tunel vypadal stejně jako ten, který prozkoumával Bolo. Jen tento se méně klikatil a byl stále strmější a strmější. Dlouho v něm nebylo nic, až trpaslíci narazili na několik věder s vodou. Jejich účel pochopili brzy. Stále strměji se svažující tunel začal být rozbahněný a v jednu chvíli tak oběma trpaslíkům podklouzly nohy. chodbou se po sedacích partiích svezli až do místnosti, ve které tunel končil a s hlasitým burácením smetli nevelký stůl, který stál před tunelem, jakoby naschvál. Místnost byla rozsvícená několika pochodněmi. Naproti 'klouzačce' - trpaslíci rádi dávají názvy čemukoli - byly dřevěné dveře v průchodu velikosti tunelu, po jejich levé straně byla police s nevábně vypadajícím jídlem, vedle níž ležely nějaké nástroje. Po pravé straně bylo šest otvorů, vstupů do dalších tunelů.
Trpaslíci se posadili na zem u stolu, byli po jízdě klouzačkou a nárazu do stolu stále ještě trochu otřeseni. Svorně nadávali na gobliny.

Věnováno mé kamarádce 'Galadriel' Domče