Blesk z čístého nebe

Tak,
je možná zbytečné zakládat nové vlákno, ale když už se to tu zaplní, tak proč ne! Nuže, k věci, nebudu se moc rozkecávat, už je pozdě...
Kdy dostanete svůj nápad na příběh či děj vaší povídky? Přiletí k vám jako blesk z čistého nebe, či jej dlouho vymýšlíte a bádáte než se vůbec dostanete k bližším popisům?
Musím přiznat, že mě příběh napadne takřka okamžitě - a přemílám jej v hlavě tak dlouho až vymyslím nějakou zajímavou zápletku či spád. A můj případný humor či detaily už naskakují samy při samotném psaní. Jak to máte vy?

Pajzl Ochlasta napsal:

Tak,
je možná zbytečné zakládat nové vlákno, ale když už se to tu zaplní, tak proč ne! Nuže, k věci, nebudu se moc rozkecávat, už je pozdě...
Kdy dostanete svůj nápad na příběh či děj vaší povídky? Přiletí k vám jako blesk z čistého nebe, či jej dlouho vymýšlíte a bádáte než se vůbec dostanete k bližším popisům?
Musím přiznat, že mě příběh napadne takřka okamžitě - a přemílám jej v hlavě tak dlouho až vymyslím nějakou zajímavou zápletku či spád. A můj případný humor či detaily už naskakují samy při samotném psaní. Jak to máte vy?

Jo, já to mám většinou tak, že třeba na něco koukám, něco čtu, s někým se o něčem bavím a v závisloti na tom mě něco napadne. Mám takovou tu hlavní pointu (či zápletku) a pak taky jenom dotvářím. Většinou píšu a píšu a najednou zjistím, bůhví na kolikátý jsem stránce, protože si ten příběh zcela zlovolně ožil vlastním životem...

Daletth napsal:

Pajzl Ochlasta napsal:

Tak,
je možná zbytečné zakládat nové vlákno, ale když už se to tu zaplní, tak proč ne! Nuže, k věci, nebudu se moc rozkecávat, už je pozdě...
Kdy dostanete svůj nápad na příběh či děj vaší povídky? Přiletí k vám jako blesk z čistého nebe, či jej dlouho vymýšlíte a bádáte než se vůbec dostanete k bližším popisům?
Musím přiznat, že mě příběh napadne takřka okamžitě - a přemílám jej v hlavě tak dlouho až vymyslím nějakou zajímavou zápletku či spád. A můj případný humor či detaily už naskakují samy při samotném psaní. Jak to máte vy?

Jo, já to mám většinou tak, že třeba na něco koukám, něco čtu, s někým se o něčem bavím a v závisloti na tom mě něco napadne. Mám takovou tu hlavní pointu (či zápletku) a pak taky jenom dotvářím. Většinou píšu a píšu a najednou zjistím, bůhví na kolikátý jsem stránce, protože si ten příběh zcela zlovolně ožil vlastním životem...

Mně třeba něco napadne, napíšu to, ale pak se seknu a hrozně dlouho mi trvá, než pokročím dál - prostě to pak musím rozmýšlet bůhvíjak dlouho. To je asi nejtěžší, dostat se přes ten začátek, pak už se člověk rozepíše.